Anglické školky Praha západ Horoměřice

stavbě jednoho jazyka jinou funkci či frekvenci, tedy jiné postavení než ve stavbě druhého jazyka. Zatímco čeština rozlišuje rys znělosti a neznělosti, angličtina rozlišuje souhlásku lenisovou a fortisovou. Lenisová souhláska je nenapjatá, povolená fortisová se tvoří s anglickými školkami Horoměřic větším svalovým napětím a větší energií je to hláska napjatá. Mluvíme tedy o artikulační intenzitě. Např. anglická souhláska d je Výhledy párová k fortisové t. V angličtině se dále setkáváme s typickou aspirací u některých souhlásek k, t, p. Tento rys čeština nemá. Rozdíl je v samotné artikulaci hlásek obou jazyků. Při artikulaci českých hlásek se jazyk dotýká patra spíše svou plochou, u anglických hlásek se jazyk staví vzhůru spíše svým ostřím špička jazyka se nedotýká spodiny dutiny ústní. A. Skaličková s. shrnuje Anglické konsonanty Jenerálka se tvoří jinak a často jinde než odpovídající české, mnohdy mají jinou funkci a využití než v češtině, mohou se seskupovat jiným způsobem, reagují na sebe navzájem i na své okolí jinak než odpovídající hlásky češtiny, jejich protiklad je založen na jiných anglickou školkou Horoměřicích vlastnostech než protiklad konsonantů českých, často se identifikují v jiné fázi než jejich české ekvivlenty, mohou mít jinou frekvenci v textu a mohou se spojovat ve slabiky jiným způsobem. J. Pačesová dělí anglické hlásky dle místa artikulace na hlásky bilabiální, při kterých rty provádí hlavní závěr nebo úžinu. Jedná se o anglické hlásky p, b, m, w. Další skupinou jsou hlásky labiodentální, které

jsou tvoření hlavně dolním rtem a horními řezáky. Patří sem f, v. Dentální hlásky jsou specifickou skupinou, kterou v českém jazyce Budovec nenajdeme. Patří sem hlásky Hrot jazyka a jeho okraje provádí při artikulaci závěr nebo úžinu proti horním zubům. Do skupiny alveolárních souhlásek patři d, t, n, s, z, l. Při nich hrot jazyka provádí závěr nebo úžinu proti dásním. Postalveolární hlásky jsou a tvoří se tímto způsobem Hrot jazyka, jeho hřbet a okraje se přibližují k dásním a tvrdému patru. Palatální hláska je j. Hřbet jazyka anglické školky Horoměřice provádí při této hlásce závěr nebo úžinu proti tvrdému patru. Při velárních souhláskách k, g, jazyk provádí úžinu s měkkým patrem. Poslední laryngeální hláskou je hláska h, při které hlasivky fungují jako hlavní artikulační orgán. Pro porovnání zde uvádím systém anglických i českých souhlásek Systém anglických souhlásek Skaličková s. Pro účely práce zde uvádím způsob tvorby hlásek Horoměřice anglických školek který podrobněji charakterizuje A. Skaličková. Autorka uvádí, že popisy těchto hlásek se v literatuře často liší, a to nejen pokud jde o

anglické školky Horoměřice

místo artikulace, ale i pokud jde o způsob tvoření a někdy dokonce i co do auditivního dojmu Skaličková, A., s. Tyto hlásky jsou addentální. Hrot jazyka se tedy staví proti zadní stěně horních řezáků. Literatura však uvádí rozdílný způsob tvoření.mnohdy se Šárka setkáváme s názorem, že jde o artikulaci inderdentální Skaličková, A., s. A. Skaličková však doporučuje, aby se interdentální tvoření těchto hlásek nevydávalo za běžné. D. Jones mezizubní tvoření uznává jen v případě, kdy u žáka, artikulujícího tyto hlásky,