přijatelná, vyhovovala jeho přáním a potřebám, i když si někdy vypomáhá skreslením či vyloučením některých informací. Může tak I.P.Pavlova docházek k nepravým lžím tzv. konfabulaci. Objevuje se magičnost tendence pomáhat si při interpretaci dění v reálném světě fantazií a Karlov také animismus dítě světu rozumí lépe pokud přičítá vlastnosti živých neživým objektům Vágnerová, Říčan, Děti předškolního období opravdu rády zapojují svou představivost, ať už je to ve verbálním projevu při vymýšlení různých příběhu nebo při hře tzv.na něco Holčičky se rády převlékají za princezny, kluci si raději hrají na hasiče a záchranáře. Oblíbenou aktivitou je také hra na maminku anglické školky Praha 2 a tatínka či na doktora. S rozvojem poznávacích procesů úzce souvisí i rozvoj verbálních projevů a celkové slovní zásoby. Kolem čtvrtého roku se dítě začíná ptát otázkou proč a zjišťovat tak příčinné souvislosti a vztahy. Díky takto směřované komunikaci se dítě učí porozumět jednotlivým kategoriím i jejich zapamatování. Kauzální výklad nemusí být logický, ale musí být subjektivně uspokojující. Pro paměť předškolního dítěte je v tomto období typická obraznost, citovost a živelnost. Dítě si spíše zapamatuje Prahy 2 anglickou školku bezprostřední zážitky než např. pravidla o tom, jak se má chovat při přechodu silnice. To co si má dítě zapamatovat, musí být pro dítě něčím zajímavé, vyvolávat v něm radost, nadšení. Tento fakt potvrzují různé studie, například Newman in Vágnerová uvádí, že leté
děti si zapamatovaly více hraček, když jim bylo povoleno si s nimi hrát, než když dostaly pokyn, že si je mají zapamatovat. Zapamatování si nějakého faktu či události úzce souvisí i s pocitovým nábojem, který situaci provází. Děti si osvojí rychleji něco, co je jim Zvonařka příjemné a vyvolává v nich radost a uspokojení nebo naopak nepříjemné což vyvolává negativní pocity. Obvykle věci, pro děti nezajímavé, jsou rychle zapomenuty. S rozvojem řeči nejvíce souvisí rozvoj explicitní epizodické paměti, skrze kterou mohou děti formulovat své zážitky. Tento druh paměti umožňuje dítěti zpracovávat a uchovávat osobně prožité události. Kolem čtvrtého roku si děti dokážou zapamatovat a udržet své vzpomínky, i když až do šesti let bývají útržkovité a je jich málo. Většinou dochází k smíchání