bilingvní je třeba považovat totiž i takovou osobu, která jazyku sice rozumí ať už v jeho písemné nebo zvukové podobě, ale plynné anglické školky Kunratice konverzace není schopna. Bilingvismus označuje schopnosti a komunikaci ve dvou jazycích V bilingvní společnosti se komunikuje dvěma jazyky. V bilingvní společnosti může být velký počet monoligvních lidí za předpokladu, že je v ní i dostatek bilingvních lidí na to, aby v této společnosti zajišťovali funkce vyžadující bilingvní schopnosti. Je tedy třeba rozlišovat mezi individuálním bilingvismem a bilingvní Kunraticemi anglickou školkou společností A. Lam, cit. podle Harding Esch, s. Vzhledem k tomu, že žádná z těchto definic není zcela přesná, definujme si bilingvního člověka pro potřeby této práce jako osobu, která ovládá alespoň jednu z jazykových schopností porozumět, mluvit, číst a psát v určitém monolingvním nebo bilingvním prostředí podobně jako rodilý mluvčí. Stejně tak jako nemá jednotnou definici bilingvismus, není ani dělení tohoto pojmu do skupin druhů jednotné, existují pouze různá hlediska třídění. Z hlediska osvojování si jazyka rozlišujeme Roztyly bilingvismus na simultánní souběžný a sukcesivní postupný. Jde o to, zda si jazyky mluvčí osvojuje současně nebo si druhý jazyk osvojuje po dostatečném osvojení jazyka prvního. U dětí osvojujících si oba jazyky současně a lidí učících se druhý jazyk až v dospělosti je dělení jednoduché. Problém nastává v případě dětí osvojujících si druhý jazyk ještě v dětství. Pak je třeba stanovit věkovou Opatov
hranici, kdy už budeme hovořit o sukcesivním bilingvismu. Obvykle je odborníky stanovena na tři roky věku, protože v tomto věku už má dítě Praha 11 obvykle vytvořeny pevné základy prvního jazyka. O bilingvismus simultánní se tedy jedná, pokud se dítě začne učit druhý jazyk před Hrnčíře dovršením třetího roku. Pokud se dítě začne druhý jazyk učit až po překročení této věkové hranice, jde o bilingvismus sukcesivní. Je