výchovně vzdělávacím systému. Jinak je tomu s angličtinou, kterou se zejména maminka snaží u dětí, kromě každodenní anglické konverzace, udržet různými způsoby. Jeden ze způsobů jsem již zmínila a to je setkávání s anglicky mluvícími přáteli a jejich dětmi. Jak Filip, tak Matěj mají tedy čas od času možnost komunikovat v angličtině také se svými vrstevníky. Dále jsou to návštěvy příbuzných v Americe, kde děti využívají angličtinu v maximální možné míře, sledování pohádek a filmů v originálním anglickém znění a čtení anglických knížek. Pokud jde o knihy, maminka zmínila, že čtou dětem pohádky jak v češtině, tak v angličtině, avšak v anglické školky Jahodnice češtině je jazyk především klasických starších pohádek oproti angličtině poněkud složitější. Ačkoliv se maminka vyjádřila s obdivem k literární hodnotě českých pohádek, má za to, že knihy v angličtině jsou z hlediska užití jazyka pro děti vhodnější. Bilingvní výchovu s manželem plánovali již před narozením prvního syna, nicméně s žádným z odborníků tento záměr nekonzultovali. Jahodnice Maminka se sice o toto téma zajímala a hledala literaturu spojenou s dvojjazyčnou výchovou, bohužel však v českých knihovnách a Jahodnic anglickou školkou knihkupectvích nebylo možné knihy s touto problematikou v té době sehnat. Na internetu našla pouze několik knih a článků, které však byly Praha 14 na příliš odborné a teoretické úrovni, nebo se týkaly problematiky bilingvismu západního světa. Avšak během svého průzkumu, ani z úst
blízkých či známých se nesetkala s negativním názorem, či varováním před možným nebezpečím tohoto typu výchovy. Jako většina Lehovec rodičů z bilingvních rodin vnímá i maminka této rodiny dvojjazyčnost svých dětí velmi pozitivně, i když si myslí, že je osvojování dvou jazykových systémů obtížnější. Jelikož však nikdy o žádných rizicích neslyšela, nemá obavy, že by to mohlo mít na děti jakýkoliv negativní dopad. Dyslalii dětí považuje za přirozený jev, který ani jedno z dětí příliš neomezuje, jelikož je problémem také Zborov mnoha jejich jednojazyčných vrstevníků. Co však během našeho rozhovoru několikrát zdůraznila, byl důraz na bilingvismus především z hlediska předávání dětem spolu s jazykem také kulturní identitu obou národů. Když jsem se zeptala, zda považuje bilingvismus užitečný, vyjádřila se ve smyslu, že ano, avšak užitečnost ovládání dvou jazyků nebyl jejím záměrem. S partnerem se shodnou na tom, že pokud by nebyly různých národností, děti by druhý jazyk od mala neučili. Primárním cílem jejich bilingvní výchovy tedy není to, aby jejich děti