oslovení daddy. Při loučení, které probíhalo v angličtině, jsem si všimla, že změna jazyků na ni měla znatelný vliv, jelikož mluvila o anglické školky Klukovice něco více a vůbec jevila menší známky ostychu. Tato situace mi potvrdila dominanci anglického jazyka, který nejen výborně ovládá, ale také si v něm více důvěřuje, a který se také stává zdrojem jejího sebevědomí. Rozhovor s matkou Jak už jsem se dříve zmínila, nejprve Klukovicích angličtina ve školce jsem měla možnost vést rozhovor s matkou Elišky, která pochází z Velké Británie, jejím mateřským jazykem, kterým také Elišku od útlého věku učí mluvit, je tedy angličtina. Ačkoliv se začala učit až v dospělosti, plynně hovoří také česky. Jelikož je její matka učitelkou francouzštiny, na vysoké úrovni hovoří i francouzským jazykem. Přestože byla této řeči vystavena a učila se jí mluvit již od raného dětství, na otázku zda byla sama vychovávána v bilingvním prostředí, odpověděla ne, protože oba rodiče, i když ji vychovávali dvojjazyčně, pochází ze stejné země a mají stejný mateřský jazyk. Tento fakt potvrzuje obtížnost definice toho, co znamená být Klukovice bilingvní, která je popsána v druhé kapitole. Bilingvní výchovu svých dětí spolu s manželem dopředu nepromýšleli, tudíž nečetli ani literaturu či články spojené s touto problematikou, ani tento typ výchovy nekonzultovali s žádným odborníkem. Také se nikdy s tím, že by Nové Butovice jim někdo doporučoval či je odrazoval od bilingvního působení na dítě. Jelikož mají rodiče mezi svými známými také bilingvní rodiny,
měli možnost svoji situaci, i když spíše až zpětně, konzultovat s nimi. Na otázku týkající se komunikačního vzorce rodiny, tedy kdo, s anglické školky Klukovice kým a jakým jazykem mluví, mi maminka odpověděla, že je stejný, bez ohledu na různící se situace a vypadá následovně matka s dětmi anglické školce Klukovic mluví anglicky, otec s dětmi česky, děti mezi sebou anglicky a otec s matkou česky. Celosvětově vnímá maminka jako důležitější rozhodně Ohrada angličtinu. Protože však bydlí v České republice, v rámci rodiny považuje za důležitější právě češtinu. Ačkoliv k ní má vcelku pozitivní vztah, svěřila se mi, že je pro ni často velmi únavné používat tento jazyk a samozřejmě mnohem raději mluví svým mateřským jazykem. Maminka sama vnímá bilingvismus velmi pozitivně a má zato, že je pro její děti spíše výhodou nežli zátěží. Jelikož nikdy soukromými jeslemi Prahou 5 Klukovicemi