kostek, kreslením, vybarvováním a modelováním z plastelíny. Hrubou motoriku otec zakládá na pohybu venku, lyžování, skákání a běhání po zahradě. Kontakt s jazykem je dostatečný a cílený. Otec této rodiny je velmi zkušený a moudrý. Když mluví o své rodině, svítí mu oči láskou a nadšením z ní. Jeho děti podle něj a toho, co uvádí vyrůstají v klidném a stimulujícím prostředí, mají dostatek aktivit, Smíchovské nádraží některé z jeho starších dětí se dokonce na základě své italštiny začínají učit španělsky a dalším jazykům. Závěry vyplývající Výtoň z výzkumu Výzkumná část byla sestavována z rozhovorů se šesti otci, v jejichž rodinách jsou využívány k aktivní komunikaci minimálně anglická školka Smíchovském nádraží dva jazyky. Hlavním cílem výzkumu bylo analyzovat participaci otců v aktivním rozvoji komunikačních dovedností. Z výsledků vyplývá, že otcové se ve všech šesti případech aktivně zapojují do rozvoje svých dětí. Dílčím cílem byla analýza četnosti aktivní komunikace s dětmi, jehož výsledkem je fakt, že v průměru vybraní otcové rozvíjí své děti dvě hodiny denně. Analýza přístupu otce k rozvoji komunikace a komunikačních kompetencí dětí ukazuje, že je náročné spojit práci a rodinu, ale v pěti případech se otcové snaží denně trávit všechen čas, který mají k dispozici s dětmi. Někteří k tomu využívají koupání dětí nebo aspoň čtení před spaním, jiní se snaží zapojit různé hry nebo komunikovat s dětmi o běžných problémech, o tom, co se přes den dělo a podobně. V šestém případě otec Smíchovskému nádraží angličtina ve školce
uvedl, že je tolik vytížen, že jsou dny, kdy své děti skoro nevidí a netráví s nimi žádný čas. Analýza postoje otců k jejich roli má za výsledek zjištění, že ve všech šesti případech se otcové cítí být naplněni svou rolí, cítí se být za svou rodinu odpovědní a anglické školky Smíchovské nádraží také důležití, až nepostradatelní. Říkají, že i když je matka pro rodinu velmi důležitá, jsou i úkoly a situace, které jsou přímo anglickým školkám Smíchovským nádražím určeny pro otce. Analýza oblastí, na něž otec klade v rozvoji komunikačních kompetencí důraz vypovídá, že většinou vybraní otcové ke Anděl stimulaci využívají hry, všech šest otců uvádí hru s dětmi za nejčastější a nejoblíbenější aktivitu. Nesnaží se tedy děti nějak direktivně vyučovat, je to spíš harmonie hry a neuvědomovaného učení. Do her potom zapojují z převážné části většinu oblastí zmíněných v teoretické části práce. Oblast, která otce nejvíce překvapovala byla paměť, kterou cíleně hraním pexesa nebo speciálně Radlická zaměřenými stimulačními knihami rozvíjejí jen tři z oslovených otců. Ostatní ji rozvíjejí až sekundárně a rozvíjení paměti